Vezmeme-li si například kandidátku do zastupitelstva statutárního města Ústí nad Labem. Volič fakticky nemá hlas jeden, ale 37, tedy tolik, kolik se zde volí zastupitelů. Když tedy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí zakřížkuje napříč politickým spektrem řekněme 12 osobností, připraví se o 25 hlasů, kterými mohl ovlivnit budoucí politické složení radnice. Proti němu budou stát voliči, kteří bez ohledu na personální složení kandidátky zvolí křížkem stranu. Tím jí automaticky udělí 37 hlasů.

Volič, který chce vybírat osobnosti z různých kandidujících stran, se nepřipraví o své plné hlasovací právo jedině tak, že buď zaškrtá maximální povolený počet kandidátů (v tomto případě 37), nebo tak, že zaškrtne jemu programově nejbližší politické uskupení. V tom případě může samozřejmě dále škrtat osobnosti (počítejme 8) v ostatních stranách a zaškrtnutá strana tak nakonec dostane 37 - 8 = 29 hlasů.

A že to opravdu funguje dokládají čísla. Do uvažovaného zastupitelstva statutárního města Ústí nad Labem v roce 2002 volilo 23126 voličů, kteří mohli dohromady rozdat 23126 x 37 = 855 662 hlasů. Ve skutečnosti ale bylo odevzdáno jen 773 067 hlasů. Znamená to, že tak vlastně propadlo téměř 10 % hlasů, což nahrálo stranám s disciplinovanými voliči a do jisté míry to i ovlivnilo jejich konečné pořadí.

Sanyn:
Je třeba upozornit na další věc, a to že pokud člověk volí napříč politickým spektrem, k tomu aby předřadil svého favorita, musí vědět že teprve když tento člověk má o 10% více hlasů než je průměr jeho strany teprve potom je předřazen. Na druhou stranu ani kandidát s mnoha hlasy nemusí být zvolen, pokud lidé dávají hlasy jen jemu. Opět příklad z komunálních voleb 2002. Zatímco pan Václav Pucherna získal 2 466 hlasů, tak Strana zelených dostala 36 612 hlasů což je průměr 990 hlasů na jednoho a zároveň je to 4.76%. A tím pádem se nedostal do zastupitelstva. Tady tedy čeká ona zrádnost volby jen jedné osobnosti z politické strany.