Má přítelkyně onemocněla. Docela hodně, tři dny ležela a nebyla schopna nic. Zjistil jsem že mé onemocnění, naštěstí ne častá, ale o to intenzivnější, vlastně nic nejsou, neboť po mazimálně dvou dnech vstávám. :) Vlastně se není čemu divit, my muži na sebe rádi strháváme pozornost a taková nemoc nám k tomu dává super důvod. Ale to vlasně není to, o čem chci psát. To jsem jen zabloudil ve svých myšlenkách jinam.

Ihned po té, co nejhorší bolesti hlavy, nemožnost dýchání ustoupily, začala má přítelkyně (někdy rád říkám přítulkyně) hledat co kde, protože je z těch co nedokážou bezčinně polehávat. A našla, začala pracovat s látkami. Alespoň se mi to na první podled zdálo. Ono totiž u nás se vzhledem ke koníčku našeho mladýho stále něco šije. Ale při bližším pohledu mi něco neštimuje. Něco je jinak. A to jinak je velikost. Ty kusy nebyli na chlapa co je větší jak máma. To ani kusy nebyly. To byly kousky,

A tak po té co se kousky spojily v něco s tvarem ukázalo se, že to jsou oblečky pro panenku. Krásné, vyšívané, s třásněmi, včetně šátku okolo pasu a krásných copů. Výsledek si můžete prohlédnou